in

LoveLove

Český trpaslík vyrazil na úspěšnou vesmírnou misi

Družice Magion byla, a vlastně dodnes je legendou poměrně skromné kapitoly českého dobývání vesmíru. Letos se ale na oběžnou dráhu vznesl satelit Lucky-7, což v praxi znamená, že Češi opět přispěli k objevování kosmických dálek.

Satelit, nebo ještě správněji CubeSat Lucky-7, vynesla na oběžnou dráhu nosná raketa Sojuz 2.1b, která vzlétla z ruského kosmodromu Vostočnyj. Rozměry CubeSatu jsou 11×11×13 centimetrů a váží pouhých 1,5 kg. Když uvážíme, že hlavním nákladem ruské vesmírné rakety byl meteorologický satelit Meteor-M N2-2 o hmotnosti 2,75 tuny, český přístroj je skutečným trpaslíkem.

Ale jeho úkol trpasličí rozhodně není, protože by měl během několika desítek let v kosmu ověřit vliv neobvyklého prostředí na spolehlivost komerčně dostupné elektroniky. Zároveň bude pomocí speciálních senzorů sledovat gama záblesky a barevná kamera bude zase snímat polární záři.

CubeSat obsahuje dva samostatné řídicí počítače, k dispozici mu je komunikační linka se Zemí, solární panely, gyroskop a experimentální GPS modul.

Úspěšný český „trpaslík“ Lucky-7, který úspěšně zkoumá vesmírné dálky.

Řešením bylo podnikání

U zrodu Lucky-7 stáli dva muži – Jaroslav Laifr a Pavel Kovář. Vše začalo v roce 2011, tehdy ještě na půdě pražského ČVUT, protože mělo jít vlastně „pouze“ o akademický projekt studentského týmu doktoranda Jaroslava Laifra a akademických pracovníků, mezi než patřil i docent Pavel Kovář.

Jenže při současném systému financování vědy to vypadalo, že by žádný CubeSat nakonec nemusel vzniknout, natož odletět do vesmíru, takže se oba tvůrci nakonec rozhodli, že to zkusí jinak.

V roce 2015 proto Jaroslav Laifr s investicí pouhých 30 tisíc Kč založil firmu SkyFox Labs s.r.o., která si kladla za cíl komercializovat soukromé know how obou autorů.

Vše vznikalo ve volném čase a tak říkajíc „na zelené louce“, bez předchozích zkušeností s podnikáním. Cílem bylo vydělat finance na celý projekt vlastními silami. Stěžejním produktem se stal speciálně navržený navigační přijímač Pavla Kováře, který ho dal společnému projektu do vínku.

Později se portfolio rozrostlo o další související produkty a o služby v sektoru civilní elektroniky malých družic. Založení firmy bylo určitě správným rozhodnutím, protože dnes má SkyFox Labs zákazníky už ve více než 10 zemích světa, včetně Japonska, USA nebo Kanady.

Jaroslav Laifr (druhý zleva) a Pavel Kolář (druhý zprava) ze
SkyFox Labs při podpisu kontraktu na vypuštění Lucky-7

„Chceme především ukázat, že lze stavět elektroniku pro družice jinak a lépe. Hlavně tak, aby dlouho vydržela a fungovala bez poruch,“ říká Jaroslav Laifr. Ostatně Lucky-7 by měla sloužit na své vesmírné misi až 25 let.

Všechna zlepšení a nové postupy jsou přitom vedeny jednoduchou filosofií: přístroje jsou vyráběny ze standardních součástek pocházejících z běžně dostupných katalogů amerických a asijských výrobců. Inovace spočívají v tom, jak jsou tyto komponenty poskládány dohromady.

Na pomoc vlastním výzkumům

Nový CubeSat autoři bez nadsázky označují za pravděpodobně nejlevnější vědeckou misi v historii kosmonautiky. Vždyť za celou existenci společnosti nebyla vyplacena žádná mzda, byly pouze pokrývány běžné provozní náklady, jako telefon, nákup kávy nebo propagace a účast na zahraničních konferencích.

Další náklady na vývoj byly postupně uhrazeny z prodeje produktů a služeb, které firma komercializovala a prodala do zahraničí. Celkové náklady na vynesení do vesmíru přesáhly částku jeden milion korun a z účetního hlediska byly pojaty jako investice do rozvoje společnosti. Právě let do vesmíru je totiž jedinou možnou příležitostí, jak podpořit firemní marketing a prokázat kvalitu výrobků určených pro vesmírné projekty.

Společnost měla doposud ročně jen několik desítek zakázek (i proto, že se jedná o velmi specifický obor podnikání) a obrat kolem jednoho milionu korun. Se startem fungující družice se teď začíná karta pomalu obracet. „Získané vědeckotechnické zkušenosti nyní můžeme oba uplatňovat ve svých oborech – ať již v podnikání a podpoře českého exportu elektroniky pro letectví s extrémně vysokou přidanou hodnotou, nebo přímo ve výuce kosmonautiky, radiotechniky a družicové navigace na ČVUT,“ uzavírá Pavel Kovář.

Trpaslík rozhodně nezahálí

A jak si vede Lucky-7 několik týdnů po odeslání do kosmických dálav? „Máme potvrzeno, že k dnešnímu dni všechny systémy fungují podle očekávání. Dozimetr sbírá data o lokální úrovni radiačního pozadí, spektrometr gama záření registruje energii dopadajícího záření, navigační GPS přijímač určuje polohu s navrhovanou přesností +/- 10 metrů při první kosmické rychlosti (~7,6 km/s). Napájecí zdroj i solární panely poskytují přesně dávkovanou energii, gyroskopy indikují rychlost rotace satelitu a palubní kamera již stihla pořídit několik snímků zemského povrchu. Mezi nimi je i historicky první barevný snímek pořízený českou družicí ve vesmíru,“ popisuje práci CubeSatu J. Laifr. Pro pozorování polární záře nad severním pólem si ovšem ještě musíme počkat do zimy, až nastane polární noc…

První barevný snímek, který Lucky-7 z vesmíru poslal a který
zobrazuje Itálii a chorvatské pobřeží

Více informací o zajímavém projektu naleznete na: http://www.lucky7satellite.org/

Foto: SkyFox Labs

What do you think?

2 points
Upvote Downvote

Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Comments

0 comments

VVÚD – Výzkumný a vývojový ústav dřevařský, Praha, s. p

Výzkumný ústav geodetický, topografický a kartografický