in

Bedřich Hrozný: Představil světu písmo a kulturu starověkých Chetitů, část druhá

Pokračování článku Bedřich Hrozný: Představil světu písmo a kulturu starověkých Chetitů, část první

Konečně v místech, po nichž od dětství toužil

V roce 1903 mu vídeňský profesor theologie ErnstSellin svěřil k vydání klínové tabulky, jež nalezl při svých výkopech v Palestině. A rok nato Hrozného pozval, aby se jako asyrolog zúčastnil jeho dalších výkopů v Taanneku. V knihovně byla Hroznému udělena vědecká dovolená a příslušná finanční výpomoc. Účast v Sellinově expedici Hroznému poskytla nový materiál pro další vědeckou publikaci, ale i neocenitelné osobní zkušenosti s terénním archeologickým výzkumem v prostředí Orientu.

Léta ve znamení pilné práce

Roku 1905 se Bedřich Hrozný habilitoval na vídeňské universitě jako docent jazyků semitských se zvláštním zřetelem ke klínopisnému studiu, s možností přednášet na vídeňské univerzitě.

Následující roky byly věnovány systematickému průzkumu nesčetných sumersko-babylonských klínových textů. Titul a přednášková činnost mu však valné existenční zajištění neposkytovaly. Proto dále vykonával práci knihovníka univerzitní knihovny a neúnavně zveřejňoval další vědecké studie zabývající se otázkami jazyků, dějin a kultury starověké Mezopotámie.

Tím své příjmy zvedl do té úrovně, že se mohl v roce 1909 oženit s Vlastou Procházkovou (1888–1959). Po pěti letech manželství se jim narodila dcera Olga, za další tři roky nato dcera Helena.

V roce 1913 zveřejnil Bedřich Hrozný poměrně obsáhlou monografii Obilí ve staré Babylonii, která se zabývá kulturním i hospodářským významem této plodiny. Třebaže byly některé jeho závěry pozdějším bádáním zčásti překonány, díky množství shromážděného materiálu a velikému bohatství lexikálních dokladů je tato práce dodnes citována i v nejmodernějších slovnících.

Hrozný v ní také jako jeden z prvních badatelů v oblasti klínopisných studií obrátil pozornost k otázkám hmotné kultury starověkých civilizací. Ty byly do té doby více méně přehlíženy. Stal se tak všeobecně uznávanou kapacitou v oboru klínopisného bádání s živým ohlasem světové vědecké veřejnosti.

Bedřichu Hroznému se v roce 1915 otevřela cesta ke jmenování mimořádným profesorem vídeňské univerzity „s povinností čísti týdně tři až čtyři hodiny o asyrsko-babylónské řeči a archeologii“.

A pak to přišlo: Rozluštění jazyka Chetitů

Hrozného pozornost se začala obracet k jiným problémům a k jiné oblasti starověkého Předního východu, a to k Malé Asii. Zde se, asi 200 kilometrů na východ od Ankary, nacházela lokalita, která byla poprvé objevena již v roce 1834 a později krátce navštívena britskými, německými a francouzskými badateli.

Ti v devadesátých letech 19. století nalezli několik fragmentů hliněných tabulek popsaných známým babylónským klínovým písmem, jež však zaznamenávalo dosud neznámý jazyk. Vzdoroval mnoha badatelům po dlouhý čas. V dubnu roku 1914 Hrozný odcestoval do Turecka, aby v istanbulském muzeu kopíroval objevené tabulky a sbíral materiál nezbytný pro rozluštění jejich jazykové záhady.  

Vyřešení chetitské otázky

V době první světové války (1915), kdy byl sice odveden, ale sloužil jako písař štábu ve Vídni, předložil Hrozný rozluštění tohoto problému. Současně s tím také první stručný nárys mluvnice onoho jazyka, jímž byl jazyk chetitský.

„Způsob luštění byl na tehdejší dobu fenomenální a inovativní –postupoval podle podobností v gramatice, a podle gramatických tvarů pak rozlouskl celou strukturu chetitského jazyka,“ uvádí se na webu archeologienadosah.cz.

Kromě toho také zjistil, že chetitština patří ke skupině indoevropských jazyků, a je tedy příbuzná s řečtinou, latinou, indickými jazyky a podobně. Výsledky svého bádání publikoval roku 1917 ve své stěžejní práci Die Sprache der Hethiter.

Trvalo ještě několik let, než začaly být Hrozného závěry všeobecně přijímány. Teprve poté, co respektovaný německý srovnávací jazykovědec Ferdinand Sommer (1875–1962), podepřel v roce 1920 Hrozného tezi o indoevropském původu chetitštiny, byly rozptýleny všechny pochybnosti a námitky vůči jeho „řešení chetitské otázky“.

Pro republiku a pro vlast

Po vzniku Československa (1918) byl Bedřich Hrozný jmenován profesorem klínopisu a dějin starého Orientu na pražské univerzitě.

Roku 1924 se mu podařilo získat peníze na první československou expedici do Šech Sadu, kde v dubnu téhož roku začaly výkopy. Později kopal na pahorku Tell Erfád (severní Sýrie) a odhalil pozůstatky řeckých staveb, velké množství keramiky a terakotových sošek.

Československá louka a recepty na sumerské pivo

V roce 1925 se mu při další expedici do Malé Asie (Kaisarií na kopci Kültepe) podařilo při vykopávkách objevit přes tisíc hliněných tabulek. Byly popsány klínovým písmem a obsahovaly smlouvy a dopisy asyrských kupců z druhého tisíciletí před naším letopočtem. Tento obchodní archiv marně hledaly desítky vědců. Potvrdilo se mimo jiné i to, co Hrozný zjistil již při studiu klínových textů sumersko-babylonských: Už staří Sumerové tři tisíce let před naším letopočtem znali slad a uměli vařit pivo. A to podle mnoha receptů.

Za připomínku stojí, že když chtěl provádět výkopy i v okolí kopce Kültepe, musel odkoupit přilehlou louku. Jako majitele této louky nechal zapsat Československou republiku. Při těchto vykopávkách bylo nalezeno chetitské město Kaneš.

Neklidné poslední roky života

V listopadu 1925 se musel vrátit zpět do Československa.

  • V roce 1929 založil mezinárodní vědecký časopis Archiv Orientální. Přednášel na mnoha univerzitách a jeho přednášky byly velice úspěšné.
  • Roku 1939 měl možnost emigrovat, ale odmítl to;
  • v téže době byl zvolen rektorem Karlovy univerzity.
  • Roku 1940 mu bylo nabídnuto místo na ministerstvu školství, které odmítl. 
  • V roce 1944 byl stižen záchvatem mrtvice. K vědecké práci se nevrátil ani po osvobození Československa.
  • V roce 1947 obdržel Státní cenu.
  • Dne 12. listopadu 1952 byl jmenován členem nově založené Československé akademie věd.
  • Krátce nato, 12. prosince 1952, zemřel.

Pochován byl v Lysé nad Labem na evangelickém hřbitově. Po zrušení hřbitova v roce 1977 byly jeho ostatky přeneseny na obecní hřbitov. Jeho původní náhrobní obelisk nyní stojí v areálu Evangelického sboru.

Bedřich Hrozný: Vědecké pocty a vyznamenání

Bedřichu Hroznému se za jeho života dostalo mnohých vědeckých poct a uznání doma i v zahraničí. Doma byl členem:

  • Královské české společnosti nauk;
  • České akademie věd a umění;
  • Československé národní rady badatelské.

V zahraničí byl členem:

  • Ústavu pro etruská studia ve Florencii;
  • Královské dánské společnosti nauk v Kodani;
  • švédské Akademie věd ve Stockholmu;
  • norské Akademie věd v Oslo;
  • Královské holandské akademie věd v Amsterodamu;
  • polské Akademie věd v Krakově;
  • Finské společnosti věd a Finno-ugrijské společnosti v Helsinkách;
  • Norského archeologického a filologického ústavu;
  • Společnosti Ex Oriente Lux v Leidenu;
  • Asijské společnosti v Paříži;
  • Orientální společnosti ve Lvově;
  • byl zvolen dopisujícím členem Francouzské akademie historických věd v Paříži;
  • obdržel řád důstojníka Čestné legie;
  • Univerzity v Paříži, Oslo a Sofii mu udělily čestné doktoráty.
  • Roku 1947 obdržel za zásluhy o českou vědu Státní cenu.

Zdroje:

Zdroj fotografií: https://www.facebook.com/orechovka/posts/2104816622887780

What do you think?

1 point
Upvote Downvote

Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Comments

0 comments

Bedřich Hrozný: Představil světu písmo a kulturu starověkých Chetitů, část první

5 vědeckých a technologických veletrhů a festivalů, na kterých bys neměl v roce 2020 chybět