in

Bedřich Hrozný: Představil světu písmo a kulturu starověkých Chetitů, část první

Epilog

Představte si, že před vámi leží dokument popsaný naprosto neznámými znaky.

ลองนึกภาพว่าคุณมีเอกสารอยู่ข้างหน้าซึ่งอธิบายโดยตัวละครที่ไม่รู้จักอย่างสมบูรณ์

想像一下,您面前有一個完全由未知字符描述的文檔。

ਕਲਪਨਾ ਕਰੋ ਕਿ ਤੁਹਾਡੇ ਸਾਹਮਣੇ ਤੁਹਾਡੇ ਕੋਲ ਇਕ ਦਸਤਾਵੇਜ਼ ਹੈ ਜਿਸ ਨੂੰ ਪੂਰੀ ਤਰ੍ਹਾਂ ਅਣਜਾਣ ਪਾਤਰਾਂ ਦੁਆਰਾ ਦਰਸਾਇਆ ਗਿਆ ਹੈ.

Vaším úkolem je rozluštit text a jednotlivé znaky popsat. K dispozici máte jen tužku, papír, průkazku do vědecké knihovny a svou hlavu. Žádný počítač. Asi by se to po nějakém čase podařilo, protože zkušební text je jedna stejná věta napsaná v thajštině, klasické čínštině a pandžábštině. Tedy v jazycích známých.

Bedřich Hrozný to měl ale nesrovnatelně těžší. Chtěl rozluštit, přeložit a pochopit texty kultur dávno zaniklých. Psaných písmem, které před ním ještě nikdo nikdy nerozluštil. Ten úkol uložil sám sobě. Splnil jej, ale dokázal ještě víc. Docela obyčejný hoch z provinční Lysé nad Labem.

Příběhy zapsané do paměti i do srdce

Bedřich Hrozný se narodil v Lysé nad Labem dne 6. května 1879 jako první z pěti dětí evangelického kněze Václava Hrozného a jeho ženy Anny, rozené Šimáčkové. Otcovo životní poslání ovlivňovalo i domácí zvyky – v rodině se například každý den předčítala bible. Starověké biblické příběhy malého Bedřicha hluboce zaujaly. Tady byly položeny základy jeho celoživotního zájmu o dějiny Předního východu.

Premiant s nevšední zálibou

V deseti letech přešel z evangelické jednotřídky v Lysé na Akademické gymnázium v Praze. Životopisci připomínají, že měl gymnazista Hrozný od primy do septimy všechna vysvědčení s vyznamenáním. K jeho nejoblíbenějším předmětům patřily latina a řečtina. Pro lepší pochopení biblických textů – dost možná na otcův popud – začal v sextě a septimě individuálně (jako samouk) studovat hebrejštinu a arabštinu.

Víc už pro syna Václav Hrozný nemohl učinit, protože 27. února 1896 nečekaně zemřel. Bylo mu jen padesát let. Pro rodinu to byla ztráta ne pouze citová, ale rovněž ekonomická. Matka s pěti dětmi musela opustit faru v Lysé nad Labem a přestěhovat se do Kolína. Bedřich v septimě přestoupil z pražského Akademického na zdejší vyšší reálné gymnázium, kde později  složil maturitní zkoušku (jak jinak než s vyznamenáním).

Náhodné leč důležité setkání

Nic jiného než náhoda způsobila, že právě na kolínském reálném gymnáziu učil Justin Václav Prášek (český historik, orientalista a středoškolský profesor). Zabýval se dějinami starověkého Íránu, publikoval množství prací o dějinách perské říše. Dodnes je pokládán za zakladatele české íránistiky a vědy o dějinách starého Orientu.

Jeho zásluhou se oktavánu Hroznému dostaly do rukou vědecké knihy a časopisy věnované dějinám a jazykům starověkého Předního východu. Ty měly zásadní vliv na další utváření Bedřichovy osobnosti, a vlastně celé jeho životní dráhy.

Orientální zájmy zvítězily nad teologií

Aby splnil přání zesnulého otce, rozhodl se abiturient Hrozný pro studium evangelické teologie na vídeňské univerzitě. Ta jako jediná v celém Předlitavsku umožňovala studium tohoto typu. Jenže se kromě teologie zároveň zapsal jako řádný student na fakultu filozofickou, na orientalistiku. Zájem o tento studijní obor zvítězil. Ve druhém semestru Bedřich studium teologie nadobro opustil.

Na filozofické fakultě se plně věnoval dějinám Předního východu, a také orientálním jazykům. Jejich výčet je pro laika skoro až neuvěřitelný. Navštěvoval přednášky:

  • z arabštiny,
  • hebrejštiny,
  • aramejštiny,
  • syrštiny,
  • etiopštiny,
  • jihoarabské sabejštiny,
  • arabské paleografie
  • ale i egyptštiny,
  • sanskrtu
  • a staré i nové perštiny.

Jeho hlavní zájem se soustřeďoval na klínové písmo a jazyky starověké Mezopotámie (na severní asyrštinu a jižní babylónštinu), a na nejstarší tamější známý jazyk sumerštinu.

Původní uživatelé sumerštiny byli koncem 4. tisíciletí př. n. l. s největší pravděpodobností vynálezci klínového písma. Protože akkadština byla na vídeňské univerzitě přednášena jen v omezené míře a sumerština tu nebyla zastoupena vůbec, Bedřich Hrozný si doplňoval znalosti samostudiem odborné literatury.

Mladý doktor překládá z klínového písma

Již v osmém semestru – v červenci roku 1901 – byl na vídeňské univerzitě promován na doktora filozofie (ve 22 letech). Formální stupeň vzdělání sice ukončil, sám ovšem cítil potřebu dalšího studia.

Zimní semestr 1901–1902 strávil díky stipendiu na berlínské universitě, kde se věnoval především studiu klínových nápisů. V Berlíně byla také publikována Hrozného první vědecká práce, která pojednávala o peněžnictví ve starověké Babylonii (Zum Geldwesen der Babylonier, 1902). Jednalo se o průkopnický počin v oblasti hospodářských dějin starověkého Předního východu.

V  jiných asyrských textech Hrozný rozpoznal dosud neznámý epos o bohu Ninibovi. V letním semestru se proto odebral do Londýna, kde v Britském muzeu kopíroval další tabulky téhož eposu. V roce 1903 epos vydal (Sumersko babylonské mýty o bohu Ninibovi).

To už pracoval ve vídeňské universitní knihovně. Zpočátku přijal bezplatné místo praktikanta univerzitní knihovny, posléze byl zaměstnán až do konce roku 1918 jako knihovník první třídy.

Pro pokračování klikněte ZDE

What do you think?

1 point
Upvote Downvote

Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Comments

0 comments

Proč se nemůže zvuk šířit ve vesmíru?

Bedřich Hrozný: Představil světu písmo a kulturu starověkých Chetitů, část druhá