in

Rudolf Tomáš Jedlička: Mistr chirurgie, vizionář, organizátor

Znáte hudební skupinu The Tap Tap? Ale ano, znáte. Jsou opravdu dobří. Ročně uskuteční okolo šedesáti koncertů. Setkáváme se s nimi na festivalech Rock for People, Mezi ploty nebo Ladronkafest. The Tap Tap je česká kapela studentů a absolventů škol Jedličkova ústavu. Jedličkův ústav a školy je nejstarší české zařízení pro děti a mládež s tělesným postižením. Nese jméno po svém zakladateli, lékaři a mecenáši Rudolfu Jedličkovi, rodáku z Lysé nad Labem.

Rudolf Jedlička: Workoholik ve službě vědy a lidstva

Prvním českým zařízením, které sdružovalo vzdělání, zdravotní péči a sociální služby pro zdravotně znevýhodněné děti, byl Jedličkův ústav v Praze. Založil jej MUDr. Rudolf Jedlička, průkopník moderního lékařství.

Rudolf Jedlička je dodnes příkladným vzorem člověka, jemuž byla práce pro společnost přednější, než osobní zájmy. Který svou profesí nejen pokračoval v rodinné lékařské tradici, ale byl přitom otevřený k nejnovějším poznatků vědy a techniky a dokázal je aplikovat ve prospěch lidí.

Současnou mluvou bychom řekli, že Rudolf Jedlička byl ukázkovým příkladem workoholika. Své profesi obětoval veškerý čas, a také osobní život.

Zemřel na následky své medicínské činnosti. Ale smrtí naplnil své častokrát připomínané životní motto: „Není důležité člověku, aby žil dlouho, ale aby byl spokojen se svým způsobem života a šťasten svým konáním. Je-li v tomto štěstí člověka i kousek štěstí jiných, pak je život krásný.“

Pokračovatelé lékařské tradice

Rudolf Tomáš Jedlička se narodil do lékařské dynastie Jedličků. Uvádí se, že medicínská tradice rodu sahá až k Bílé hoře. Rudolfův děd sloužil mimo jiné jako c. k. komisař finanční stráže v Mariboru (dnes Slovinsko). Tam se narodil Michal Jedlička, pozdější praktický lékař a zdravotní rada, rodinný lékař kněžny Štěpánky Rohanové v Lysé nad Labem. Stal se otcem devíti (nebo desíti, údaje se liší) dětí, z nichž nejstarší byl právě Rudolf Tomáš.

Čtyři děti zemřely v útlém věku. Dvě z nich při epidemii pravých neštovic. (To se, bohužel, stávalo i v lékařských rodinách.) Přeživší synové se chtěli podle rodinné tradice věnovat medicíně. Michal, nejmladší z bratrů, se stal jako Rudolf lékařem, Kamil se věnoval medicíně veterinární a bratr Tomáš Jedlička byl lékárníkem.

Třídní lídr přes vědění

Jako první se k vytouženému cíli vydal nejstarší Rudolf Tomáš (narozen 20. února 1869). Když nepočítáme prvních pět let školní docházky do obecné školy, studia započal v Praze na malostranském německém gymnáziu.

Autoritativní a rigidně katolické vedení školy bylo pro studenta Jedličku skličující, a tak přestoupil na slovutné české (a spíše antiklerikální) Akademické gymnázium. Tam se ukázalo, že Rudolf bude výjimečná osobnost. Toužil po vzdělání a byl mimořádně úspěšný. Stal se třídním „lídrem přes vědění“, byl velice zvídavý a precizní. Projevil zájem a přirozené nadání pro vědy přírodní a pro techniku.

Po maturitě pokračoval ve studiu na české lékařské fakultě v Praze. I na medicíně byl výrazný student. Za studií na lékařské fakultě pracoval u profesora Emericha Maixnera (zakladatele českého interního lékařství, především biochemie a hematologie). Ve třetím ročníku Jedličku nadchl pro chirurgii profesor Karel Maydl (zakladatel české chirurgie a průkopník nových směrů v anesteziologii). Jen o pár let později se Jedlička stal jeho asistentem na chirurgické klinice.

Rentgenem našel spolknutý hřeb

Světový věhlas Jedlička brzy získal především v chirurgii kostní a břišní. Stal se mistrným diagnostikem. Protože byl velmi pokročilý ve fyzice, i v medicínském oboru hledal využití veškerých technických novinek.

  • Například: Už několik měsíců po slavném Röntgenově objevu byl prvním lékařem v Čechách, který využil X-paprsků k diagnostice před chirurgickým zákrokem: Po devadesátiminutové expozici (!) přesně určil polohu spolknutého hřebu v těle pacienta.

Rentgenologii v Čechách prosazoval nejenom coby diagnostický prostředek, ale také pro doplňkovou léčbu zhoubných nádorů. S podobným nadšením jako rentgen uvítal Jedlička objev radia. Jako první si mimořádně nebezpečnou látku sehnal a začal prověřovat její využitelnost v medicíně.

Píle přinášela úspěchy

  • V roce 1901 se habilitoval (dosáhl hodnosti docenta) v oboru patologie a terapie chirurgických chorob.
  • Mimořádným profesorem pro tento obor se stal v roce 1907.
  • V roce 1921 byl jmenován řádným profesorem chirurgie a rentgenologie.
  • V témže roce se stal prvním přednostou nově zřízené II. chirurgické kliniky Univerzity Karlovy, která našla prostory v areálu Pražského sanatoria.
  • Proslul využitím nových operačních technik (pankreagastrostomie, resekce žaludku).
  • Přednášel studentům, psal odborné práce, jezdil na lékařská sympozia. Ovládal angličtinu, němčinu, francouzštinu a latinu. Často přednášel v zahraničí, například i na věhlasné klinice Mayo v USA.
  • Otevřel soukromou praxi v pražské Příčné ulici.
  • Byl zakladatelem samostatné české rentgenologie, radiologie a léčebné rehabilitace.
  • Publikoval první vědeckou práci O skiagrafii a skiaskopii paprsky Röntgenovými a jejich diagnostické ceně v chirurgii. Začínajícím rentgenologům se dostalo odborné příručky.
  • Byl také zakladatelem české rentgenologické a radiologické vědy a průkopníkem tohoto oboru v rámci střední Evropy.
  • Mezi tím vším stačil i cestovat za poznáním. Do roku 1921 (mimo let válečných) navštívil Spojené státy, Rusko, Londýn, Kodaň, Stockholm a univerzity ve Francii a v Německu.

Sanatorium jaké nemělo v Evropě obdoby

„Rok poté, kdy byla docentu Jedličkovi udělena mimořádná profesura (1907), navštívil kliniku Charlese a Williama Mayo v minnesotském Rochesteru (USA). Princip připlácení klientů za nadstandard, z čehož byly hrazeny náklady na léčení méně movitých pacientů, ho zaujal,“ píše se v seriálu Znamenití lékaři v českých zemích na portálu neviditelnypes.lidovky.cz.

A tak v dalším roce (1909) zakoupil pod Vyšehradem pozemek pro výstavbu budoucího sanatoria. V květnu 1914 začalo přijímat jeho Pražské sanatorium první pacienty. Bylo bezesporu nejmodernější soudobou nemocnicí řízenou jako společnost s ručením omezeným. Pro práci v sanatoriu i ve vedení společnosti získal Jedlička vynikající lékaře a další odborníky.

Konec konců i pro stavbu – projekt zpracoval profesor architektury ČVUT v Praze Rudolf Kříženecký, význačný pražský architekt. Systém a vybavení sanatoria bylo na svou dobu naprosto nepřekonatelné i v rozměrech evropských,“ uvádí se dál.

Výstavba sanatoria v Podolí vzbudila zájem nejširšího okolí. Na návštěvu přijel také prezident Tomáš Garrigue Masaryk, který na výstavbu Jedličkova ústavu věnoval 100.000 korun.

Dobrovolníkem v balkánské válce

Důležitou roli sehrála v Jedličkově životě první balkánská válka (1912 – 1913). Protože se jeho otec Michal narodil v Mariboru, měl Rudolf k jižním Slovanům od dětství úzký vztah.

Na vlastní náklady odjel jako dobrovolný lékař do Bělehradu a převzal tam vojenskou nemocnici s osmi sty lůžky. Se svým týmem prováděl velké množství operací – až čtyřicet operací denně. Jedlička se svou skupinou ošetřil za dobu svého působení 1788 raněných, z nichž pouze 38 zemřelo. Za pomoc Srbům si „vysloužil“ nepřízeň rakouských úřadů, které mu už do druhé balkánské války nedovolily vycestovat.

A co ten ústav pro hendikepované děti?

Přes všechnu jeho lékařskou činorodost a vědeckou zdatnost známe v současné době doktora Rudolfa Jedličku především jako zakladatele jedinečného ústavu pro tělesně postižené děti a mládež. Jak to s tím Jedličkovým ústavem bylo?

Vznik a poslání Jedličkova ústavu

Původně Ústav pro léčbu a výchovu mrzáků byl založen na jaře roku 1913 na základě iniciativ pražského Spolku pro léčbu a výchovu rachitiků a mrzáků v Praze. Jeho předsedou byl právě doktor Jedlička, který byl jmenován rovněž ředitelem zařízení.

Na zřízení ústavu přispěl Jedlička vlastními penězi, finance věnovalo také mnoho pražských lékařů a elitních rodin. Tehdy se tomu říkalo mecenášství, v současné době sponzoring. Název ústavu, který nezněl příliš humánně, byl záhy změněn a pojmenován po Jedličkovi.

Ústav od samého počátku dětem a mládeži zajišťoval:

  • Potřebnou zdravotní péči a rehabilitaci;
  • Kvalitní vzdělání a výchovu;
  • Sociální služby;
  • Komplexní rozvoj dovedností;
  • Využití tvůrčího potenciálu postižených dětí a mládeže.

Dbal o zlepšení kvality života dětí a mládeže s tělesným handicapem: dětem s vrozenými tělesnými vadami, s kombinovaným postižením, dětem a mládeži po úrazech.


Foto: Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky vydalo 14. února 2019 příležitostnou poštovní známku s nominální hodnotou 19 Kč z emise OSOBNOSTI: RUDOLF TOMÁŠ JEDLIČKA. Na známce autor pracuje s motivem portrétu Rudolfa Tomáše Jedličky. Na pozadí známky autor zachytil významné budovy spjaté s odkazem Rudolfa Tomáše Jedličky.

Ústav ve všech směrech moderní

Jedlička usiloval o vybudování léčebné a vzdělávací instituce na principech a základech:

  1. novátorských,
  2. vědecky podložených,
  3. medicínsky obhajitelných,
  4. ekonomicky svépomocných
  5. a pedagogicky alternativních.

Jedličkův ústav se velmi brzy stal funkční a stabilní. Měl racionální uspořádání. Mladým klientům poskytoval bezpečí a prostor k jejich individuálnímu rozvoji. A to byl hlavní cíl doktora Jedličky. Podařilo se mu skloubit obory jako pedagogiku, psychologii, medicínu, sociální práci, pracovní, mravní a estetickou výchovu. S využitím potenciálu významných osobností té doby obory spojil v jeden celek a vytvořil autentický sociální systém.

Rekvalifikace válečných invalidů

Za první světové války byla v Jedličkově ústavu zřízena škola pro vojáky – válečné invalidy. Měla je připravovat pro nová povolání. Ve škole se vyučovalo literatuře, jazykům, psaní na stroji, účetnictví. Mimo to se tito lidé připravovali ve třinácti oborech na různá povolání a další specializaci ve cvičných dílnách. Po výuční době obdrželi výuční list.

Práce mu byla osudnou

Přes úspěšný rozběh a chod ústavu pro děti a mládež nepřestal Rudolf Jedlička vykonávat práci rentgenologa. O novém oboru nebylo ještě mnoho vědomostí, a tak se zanedbávala ochrana lékařů. Nikdo zpočátku nevěděl, že jsou rentgenové paprsky mimořádně nebezpečné. Jedlička například zkoušel intenzitu záření tím, že jeho vlivu vystavoval svou levou ruku.

Děti, které diagnostikoval, přidržoval holýma rukama pod rentgenem. Své ruce vystavoval záření velmi často, a to nezůstalo bez následků. V jejich tkáních začalo docházet k patologickým projevů. Což byla pro chirurga kritická situace. Nakonec si sám amputoval články prstů na levé ruce, až mu zbyl jen palec a ukazováček. Svým klientům šel nechtěně příkladem.

Jako oni se stal tělesně postiženým, ale nerezignoval. Nechal si speciálně upravit chirurgické nástroje a operoval dál. Otevřené rány mu však čas od času znemožňovaly operovat, a stupňovaly se i bolesti. Návrhy na amputaci levé ruky ovšem odmítal. Chtěl zůstat chirurgem.

Doktor Rudolf Jedlička zemřel na následky nemoci z ozáření a anginu pectoris dne 26. října roku 1926. Svou secesní harrachovskou vilu postavenou podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče v závěti věnoval postiženým dětem.

Zdroje:

  • https://zdravi.euro.cz/denni-zpravy/z-domova/lecit-skalpelem-a-srdcem-292891
  • https://citaty.net/citaty/306919-rudolf-jedlicka-neni-dulezite-cloveku-aby-zil-dlouho-ale-aby-byl/
  • https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/historie/rudolf-jedlicka-jedlickuv-ustav-rentgen_1902201430_pj
  • https://neviditelnypes.lidovky.cz/veda/historie-znameniti-lekari-v-ceskych-zemich-8.A171112_225237_p_veda_wag/tisk
  • http://www.jus.cz/parse_url.php?url=/historie-budov-JUS
  • https://cs.wikipedia.org/wiki/Rudolf_Jedli%C4%8Dka_(l%C3%A9ka%C5%99)
  • http://prostor-ad.cz/pruvodce/okolobrd/lochovic/jedlicka.htm

What do you think?

1 point
Upvote Downvote

Comments

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Loading…

0

Comments

0 comments

Ladislav Josef Čelakovský: Svůj zájem a píli rozdělil mezi botaniku a literaturu

Albert Pilát: Naučil československou veřejnost bezpečně sbírat houby